Červen 2017

Zavřený svět.

Včera v 18:16 | http://caotico.blog.cz/
Mrak slunce svět v mlze,
probudit se v dál, kde
lásku srdce krev vše
zcelí, kde vítr vane
spravným směrem, hlava
čistá bez výčitek, doba
pro nás neznámou
tou dobou pro mnohé
očekávanou.Zapomeň
v čase přízrak nepřekročen,
otevři a vyjdi si pro svět,
kde jsi sám sebou, pro
Tebe svět doposud uzavřen,
ten svět co jsi otevřeš a
zlobě zámek uzavřeš.

Vem a dej víc

Pátek v 6:15 | http://caotico.blog.cz/
Věřit v nevinost tvá lhostejnost,
tvá druhá tvář, tvá dávná touha
zrodu světa, co kdysi bylo
dáno, co bylo do kamene
vytesáno, co pravidlem se
mělo stát a co člověk vzal, to
co neměl brát.Jednou když
vezmeš co neměl jsi, co říct
k tomu, snad vědom jsi, nejsi
tu sám tak Vem, když chceš
si vzít, ale dej když potřebuje
někdo víc.Každý odsuzuje
kdo spáchal čin, však jsou
mnohem horší, akorát zrovna
druhý tam nebyl.Co k tomu
říct snad ber ohled, ať pak
nejsi tam co vzal jsi teď.

Budeš u mě spát?

Středa v 15:50 | http://caotico.blog.cz/
A budeš u mě spát.
Včera jsem se zeptal,
jestli chceš a ty jsi mi
řekla ano, co chceš
to dostaneš a já na
to odpověděl, to snad
není tak a ty na to, ale
je můj zlatej, jses
prostě vlkodlak, co jak
upír s tepny rudou
barvu bere, tak ty
jak ve dne jseš jinej
a v noci při úplňku
se to s tebou všechno
chvěje.Jseš mojim
pánem, jseš mou
noční můrou, co
nenechá mě v klidu
a bere vše, co
znamená bejt pro
druhé jejich můzou.

Falešný dech

Pondělí v 6:52 | http://caotico.blog.cz/
V Tobě dnes spím,
ty ve mě zítra usínat
budeš, kde dnes bylo
včera, zítra ráno bude.
Nikdy nehledej v tváři
výraz pocitu, ten kdo
hlédá hledat bude, ten
kdo tohle pozná, ten
pozná akorát pocit
neklidu.Ten kdo tohle
najde, jako by další
smysl měl, však v
téhle zvláštní době,
číst v lidech výraz
odlišný, je jak jed co
z pusy místo slova
jim bere dech falešný.

Rozjařená hlava

14. června 2017 v 7:33 | http://caotico.blog.cz/
Z rozjařenou hlavou,
jak květ kde včela si
tankuje plnou, tenhle
pocit občas mám, však
tenhle pocit zas jinej
stav mi život dokola dá.
Ty stavy co jsou jako
bez tíže, střídají stavy
kde padneš hubou jako
do díže, kde se zvedneš
zase nahoru, akorát
nevíš zda zas chceš
lítat a pak zas padnout
na hubu.Proč se trpí
za štestí, asi proto, že
štestí je vykoupeno bolestí..

Život

14. června 2017 v 3:41 | http://caotico.blog.cz/
Žít v žití životem marnosti,
okusit pocit co má druhý
co má a ten stav hojnosti,
člověk nechápe že tohle je
když on sám žije a nežije
kdo vlastně v životě, život
prožije.Vyjdi ven a neřeš
to co v Tobě je, vyjdi ven
a Vem si co tvoje je, Vem
si svůj osud do posud
zlomený, Vem si ho a zační
žít život bláhoví.V době kdy
okolí nám dává pocit nicoty,
ten kdo nemá to co druhý
má jen starosti, že vlastně
nemá hmotné vlastně k
ničemu ale to hmotné k
tomu aby měl víc jak druhý
k druhému.Doba je prostě
v dnešní době zloméná,
tak si vyber jak žít a co pro
Tebe tvůj život znamená.

Životní smyčka

12. června 2017 v 8:46 | http://caotico.blog.cz/
V neklidu noci z rána krása,
tam kde teď nejsi, tam kde
je tvá hlava.Ty v touze zrozen,
na nebi tvůj tvar objeven, tam
kde v noci tvá hlava, ta co kdys
i byla ti dána.Jednou co ti zrod
byl dán a tvůj úděl na téhle
zemy ti byl požehnán, od těch
dob chodíš po světě, akorát
méníš svůj předěl na onom
životě.Jednou tu projdes po
čtyřech, pak se jednou jen
tak propluješ, jednou pluješ
po obloze jako v rybníku a
pak jdeš dvojkou a hlavu máš
jak v rychliku.Kde vlastně to
ono co v Tobě tohle vyvolá,
když začlo kde skončí a co
to v Tobě zanechá.Dit vše je
velký otazník, zrod země a
my, co jsme a kde je náš
vykřičník.Ten vykřičník je
naše otázka, po které tahle
civilizace pátrá a kam vše
spěje, vše jednou dojde k
zavěru, kde vlastně nic
nekončí a vše zas jde jak
od zadu.Myslíš že všechno
má svůj začátek a svou
konečnou, třeba žijem ve
smyčce, akorát naš zrovna
život je naší proměnou...